Přesně tímto heslem jsme se řídili při plánování našeho H.E.A.T. výletu do Slovinska. Cílem byla hora Triglav, nejvyšší hora Slovinska. Svojí výškou 2850 m.n.m. budí respekt a svou krásou údiv všech, kteří ji pokoří. Tato Via Ferrata má svoje neodmyslitelné kouzlo a pro instruktora H.E.A.T. Programu je zážitek ještě intenzivnější.

Ve čtvrtek dopoledne jsme vyrazili 2 auty, jedno z Olomouce a druhé z Prahy, směrem na Slovinsko. Naše cesty se setkali v Brně a dál cesta plynula v rytmu pro nás typické hudby, prozpěvování a zpříjemňování si cesty zastávkami na občerstvení a protažení ztuhlých nohou. Kdo je MY? Z Olomouce jsme vyrazili ve složení Renča Kovaříková, Romča Kaplunová, Lenka Skalníková, Míša Pietrak a Tomáš Hýna. Z pražského centra byli zástupci Verča Velková, Honza Holíček a Klárka Holomečková. Z Ústí nad Labem Lucka Běhounková a z Mostu Honza Béreš.

Po přejezdu Rakouska jsme zamířili k jezeru Bled, jednoho z turisticky nejatraktivnějších míst Slovinska. Zde jsme se ubytovali v kempu a připravovali se na výstup, který jsme naplánovali na páteční den.

V pátek ráno jsme vyrazili za svítání a pod Triglavem jsme v 7:15 stáli připravení a plní očekávání, co nás dneska čeká a jestli se kilometry nachozené na pásech zúročí při výstupu na horu skutečnou. Vycházeli jsme z Aljaževa Domu směrem na Triglav. První fáze výstupu vedla pásem jehličnanů a tudíž krajinou, která byla vcelku stejná jak v Čechách, jen s tím rozdílem, že sklon svahu vzbuzoval respekt. To pro nás znamenalo zahřátí asi jako na začátku lekce . Hlavní část začala po příchodu na první jištěný úsek. Zde jsme po nasazení sedáků, nezbytných pro jištění a bezpečný průchod, pokračovali krajinou, která se pomalu ale jistě měnila na pustinu s minimem porostu a sem tam mechovým kobercem, kde se krčila jedna kytička. I mech se postupně ztrácel a začal se objevovat sníh. Na prvním styčném bodu, chatě Triglavksky Dom, se scházíme před 2 hodinou. Odtud vidíme náš cíl, který se zdá být tak blízko, ale všichni jsme věděli, že nejtěžší úsek nás teprve čeká. Kolmý výstup na vrchol Triglavu, charakteristický téměř kolmými pasážemi bez jistících lan a přechodem hřebenu. Naprosto unikátní zážitek, když jdete po hřebenu po cestičce, která má 1,5 metru a sledujete zdánlivě nekonečnou hloubku pod Vámi. Asi po 1,5 hodinovém výstupu se setkáváme na tomto magickém místě. Všude jsou vidět H.E.A.T. panáčci a naše typické barvy. Vytváříme několik(set) fotek a užíváme si pocity vítězství. Zároveň se již připravujeme na sestup zpět do údolí. Přibližně okolo 4 hodiny jsme začali zapojovat zbylé svaly na nohách, které nebyly unavené výstupem. Sestup, ač se to nemusí zdát pravděpodobné, je minimálně stejně náročný jak výstup a každý z nás si dokázal sáhnout až na dno sil. První skupina, ve které byla Verča, Tomáš a 2 Honzové se k autu dostala přesně v dobu, kdy se slunce definitivně schovalo za okolní vrcholy. Druhá skupina poslední fázi sestupu zvládala v ještě těžších podmínkách, kde se projevila jejich houževnatost a vnitřní síla. Všichni se nakonec v pořádku dostali až k autům a vydali se do svých stanů zpět k jezeru Bled.

V sobotu jsme se probudili opět do krásného slunečného dne a po společné snídani a sdělování si zážitků z výstupu jsme se rozhodli relaxovat na břehu jezera a odpoledne si naše dobrodružné povahy vyžádali další dávku adrenalinu a vydali jsme se na rafty na zdejší řece Soča. Byl to další společný, nádherný zážitek. Neděle již byla ve znamení návratu do naší vlasti.

Přesně tak jak je filosofie H.E.A.T. Programu.“Není důležité jakou cestou jdete, jestli kolmou a náročnou, nebo klikatou a svým tempem. Všichni se na vrcholu sejdeme a vychutnáme si pocit vítězství, ale ne vítězství nad přírodou nebo pásem, ale naše osobní vítězství, to že dokážeme splnit vytyčené cíle. Z tohoto výletu si odnášíme ještě další pocit-Nejlepší je vítězství, kterého dosáhnete po boku svých přátel.“

Vaši instruktoři
Michal Pietrak, Tomáš Hýna, Romča Kaplunová, Honza Holíček, Verča Velková, Lenka Skalníková, Klárka Holomečková , Lucka Běhounková, Honza Béreš, Renča Kovaříková